ARO - jakou anestezii si vybrat pro TEP?

Pro TEP jak kyčelního tak kolenního klubu můžeme zvolit mezi anestezií celkovou a regionální. V následujících řádcích vám uvedeme základní informace o obou typech. Každý z nich má své výhody, nevýhody i rizika. 

Celková anestezie

Celková anestezie je dalo by se říci univerzálním typem anestezie, který je možný použít pro všechny typy operačních výkonů. Její nejrozšířenější a nejčastěji používanou variantou je tzv. doplňovaná anestezie, to znamená, že úvodní uspání je uskutečněno pomocí léků, podaných do žíly a poté je anestezie udržována pomocí inhalačních plynů. Druhým způsobem totální intravenózní anestezie (TIVA), kdy je po celou dobu operačního výkonu anestezie vedena pouze intravenózními anestetiky. Jako první je tedy vždy nutné zavést kanylu do žíly, přes kterou budete dostávat během operace i po ní všechny potřebné léky. 

Během celkové anestezie je dále nutné mít zajištěné dýchací cesty, jelikož za vás po dobu operace dýchá anesteziologický přístroj. K jejich zajištění se využívá orotracheální kanyla, což je v podstatě trubička, která se po uspání zavede do dýchací trubice a jejímž prostřednictvím poté dýcháte. 

Po proběhlém výkonu se standardně probouzí ihned po skončení výkonu ještě na operačním sále. Mnoho lidí si tuto část nepamatuje a jejich první vzpomínky jsou až na pooperační pokoj. 

Mezi nejčastější problémy, které se mohou vyskytnou po probuzení z celkové jsou bolest v krku a chrapot, které jsou dány podrážděním dýchacích cest. Dále to může být nevolnost či zvracení. Pro tyto případy máte vždy rozepsané léky, které vám sestřičky podají, pokud se objeví. Pokud se při některé z minulých operací vyskytlo silné zvracení a nevolnosti je dobré na to vždy předem anesteziologa upozornit. Častá může být také krátkodobá zmatenost. Mezi vzácnou, ale závažnou komplikaci patří maligní hypertermie, jedná se o dědičné onemocnění, jehož spouštěči jsou právě inhalační anestetika a jeden z typů svalových relaxancií. Pokud víte, že někdo v rodině měl závažné komplikace během anestezie je vždy potřeba na to lékaře upozornit. Vyskytnout se může také alergická reakce na podané léky.

Hlavní výhodou celkové anestezie je její univerzálnost. Dříve panovali poměrně velké obavy ohledně poškození mozku vlivem anestezie, dnes využívaná anestetika jsou však na zcela jiné úrovni a celkové anestezie proto není třeba se obávat. 

Regionální anestezie

Mezi regionální anestezii patří svodná (epidurální + spinální), periferní blokády a lokální anestezie. V ortopedické operativě velkých kloubů se využívá svodná anestezie a někdy také periferní blokády jako doplněk k celkové anestezii. 

Spinální anestezie

Jedná se o aplikaci lokálního anestetika do tzv. subarachnoidálního prostoru, který se nachází mezi dvěma vrstvami obalujícími míchu. Tento typ anestezie se provádí v oblasti bederní páteře v místech kam již mícha nedosahuje. Lokální anestetikum se aplikuje velmi tenkou jehlou, takže místo není třeba lokálně umrtvovat. Velmi důležité je poloha pacienta, jejímž cílem se co nejvíce rozevřít prostor mezi obratli. Aplikace probíhá buď na vleže na boku s pokrčenými koleny přitaženými k břichu a hlavou sehnutou na hrudník (klubíčko) nebo vsedě s nohami svěšenými ze stolu a opřenými o stoličku kdy uděláte tzv. kočičí hřbet (svěsit ramena, hlavu na hrudník a vykulatit záda). Po aplikaci ucítíte často teplo do nohou a zadku. Cílem je vždy vyřadit bolest, ale spolu s ní je vyřazena i motorika a dochází ke změně citlivosti. Během operace můžete cítit doteky či tlaky. Délka trvání závisí na použitém léku, ale obecně je to okolo 2-4 hodin. Jako první začnete s nohami postupně hýbat a následně se vrátí i citlivost. 

Epidurální anestezie

V tomto případě se anestetikum aplikuje do tzv. epidurálního prostoru. Poloha je totožná s tou, kterou pacient zaujímá při spinální anestezii. Místo vpichu se nejprve umrtví lokálním anestetikem, jehož aplikace bývá nejvíce nepříjemná, při samotném zavádění epidurální jehly je pak již cítit jen nepříjemný tlak. Do epidurálního prostoru je dá zavést také katetr, který slouží k tlumení pooperační bolesti. Na rozdíl od spinální anestezie zde často nebývá kompletně vyřazena motorika, takže je možné že budete moci hýbat prsty u nohou či kotníky, neznamená to však, že by anestezie neseděla. 

Mezi základní kontraindikace toho typu anestezie patří alergie na lokální anestetikum, akutní zánětlivé onemocnění, nízká hladina krevních destiček a užívání léků na ředění krve (zde záleží na to, jaké užíváte a kdy byla poslední dávka). Z dalších ne tak často se vyskytujících kontraindikací je to intrakraniální hypertenze či zavedený VP shunt. Problémem může být také operace hlavně bederní páteře. Z komplikací se může vyskytnout po aplikaci anestetika náhlý pokles krevního tlaku a nevolnost. V pozdější době to může být přechodná bolest v místě vpichu, či tzv. postpunkční cefalea. Postpunkční cefalea je způsobena únikem mozkomíšního moku, projevuje se typicky silnou bolestí hlavy, která se výrazně zhoršuje při vertikalizaci. Častěji se uvolňuje u mladých žen, ve vyšším věku bývá poměrně vzácná. Terapie je nejprve konzervativní ( analgetika + dostatečná hydratace), v některých případech může být potřeba aplikace tzv. krevní zátky. Mezi vzácné, ale závažné komplikaci patří alergická reakce, toxická reakce na lokální anestetika, zanesení infekce do páteřního kanálu a epidurální či spinální hematom. 

Nedá se říci, že by některá anestesie byla lepší než druhá. Pokud se u nevyskytují kontraindikace, které by bránily aplikaci některé z nich je to vždy na Vaší domluvě s přítomným anesteziologem.